Evropský ústav práva a soudního inženýrství

Daktyloskopie – „královna“ policejních laboratoří


Aby soud uznal otisky prstů jako důkazní materiál, musí mít prst podezřelého a otisk z místa činu určitý počet shodných charakteristických znaků. Tento počet je v různých zemích různý, ale může dosahovat až čísla 17.

 

Většina odborníků na daktyloskopii považuje za dostatečný důkaz více než 8 znaků. Naráží se však i na případy, kdy i daktyloskopie může označit nesprávného člověka, což se stalo například v případě atentátu na vlakové nádraží v Madridu.

 

Částečně špatnou identifikaci omezují čtyři pojistky:

 

1. Shoda otisků musí být potvrzena dalším hodnotitelem.

2. Hodnotitel musí být spolehlivý a prověřený expert.

3. Pro určení shody je potřeba velký počet identifikačních rysů.

4. Obhájce obžalovaného si může vyžádat dodatečné posouzení shody otisků nezávislým expertem.

 

I když by soudu toto nestačilo, umožňuje tento počet soustředit vyšetřování na určitou osobu. Existují i různé zvláštnosti papilárních linií, jako je háček, očko, vidlice, ostrůvek nebo můstek. Podobně jako ruka zanechá i rukavice svůj otisk, protože na jejím povrchu ulpívá slabounká vrstva tuku. I otisky rukavic pod nánosem prášku vyvstanou a lze-li prokázat, že jsou identické s rukavicí nalezenou u podezřelého, stává se z nich důležitý důkazní materiál.

 

I když porovnávání otisků urychlila elektronika, zůstává i v dnešní době velice pracné. Jednotlivé systémy jsou propojeny jak navzájem, tak s centrální kartotékou, což umožňuje okruh pátrání vyrazně rozšířit. Ale konkrétní porovnávání se i nadále provádí bez pomoci techniky. Díky daktyloskopickému komparátoru, který otisk mnohokrát zvětší, se shody a rozdíly hledají mnohem snadněji.

 

Lidé se také samozřejmě snažili a snaží daktyloskopii obelstít. Třeba tím, že si zničí bříška prstů rozleptáním nebo seříznutím. Bohužel jim to není nic platné. V prstech je totiž zakódováno obnovení úplně stejného vzoru. Výjimku tvoří pár zločinců, kterým se podařilo úplně zničit zárodečnou vrstvu kůže. Těm se ale žádné papilární linie už nikdy neobnovily, takže zůstali bez otisku. I transplantace jiné kůže nebo jiných otisků je k ničemu. Po transplantaci jiné kůže otisky prostě nejsou, protože kůže je hladká, po transplantaci jiných otisků jsou vidět jizvy na prstech. Jak je vidno, obelstít odborníky v daktyloskopii není vůbec jednoduché.

 

Velký objev je sejmutí otisků z nábojů. Při výstřelu dochází k tak velké teplotě, že se otisk prakticky vypaří. Nová metoda sejmutí těchto otisků vychází z toho, že kov nábojnice po dotyku s potícím se prstem při tak obrovské teplotě velmi nepatrně zkoroduje. Tento ,,vyleptaný" otisk nelze setřít, pouze ho zbrousit.

 

I snímání otisků z mrtvol je velmi složité a většinou prakticky nemožné. Důvodem je rozmazání otisků, když se oběť brání nebo pot oběti, který otisk také rozmaže. I tak existuje několik případů, kdy byl otisk na mrtvole zachován a pachatel byl dopaden.

 

 

Redakce EUPSI

 

 

Kurzy a programy

Vzory smluv

Seznam autorů

Seznam znalců

Věda a výzkum

Student

Právní rady

Citační index

Znalecké obory

Aktuality

Aktuality

Judikatura

Vzdělávání

Věda a výzkum

Věda a výzkum

Věda a výzkum

Vzdělávání

Vzdělávání