Několik poznámek k možnosti zlepšení právní úpravy na úseku ochrany veřejného pořádku v České a Slovenské republice

DOMŮ

Chcete zasílat naše zprávy

Vydáno:  24. ledna 2017

Autor:  Doc. JUDr. Miroslav Felcan, LL.M., PhD.

 

Odesílání formuláře...

Došlo k chybě na serveru.

Děkujeme za Váš zájem.

P

roblematika veřejného pořádku patří mezi oblasti, které provázejí společnost od jejího vzniku. Orientace v této problematice není

Palackého 94, Hodonín 695 01

 

E-mail:

Telefon:

TOP Zprávy

Může příslušník Policie ČR požadovat občanský nebo...

27.ledna 2017 | Právo

Policie České republiky a obecní policie dostala do rukou...

27.ledna 2017 | Právo

Kontrolovala vás Policie ČR, příslušník požadoval...

27.ledna 2017 | Právo

Několik poznámek k možnosti zlepšení právní úpravy na úseku

24.ledna 2017 | Právo

jednoduchá. Jelikož se veřejný pořádek řadí mezi právní neurčité pojmy, nacházíme jej v mnoha právních předpisech s různou právní silou a v odborné literatuře se snahou o jeho definování. Veřejný pořádek představuje jednu z nejvýznamnějších oblastí výkonu veřejné správy, protože vytváří podmínky pro spořádaný a klidný život obyvatel. Klíčovou institucí, která brání porušování pravidel a udržuje veřejný pořádek, bezpečnost občanů a zákonnost je zejména Policie, a své trvalé místo si obhájila i obecní policie. Samozřejmě, svůj podíl odpovědnosti mají i další subjekty státu, které mají kompetence v oblasti veřejného pořádku a bezpečnosti.

 

V současné právní úpravě přestupků se nacházejí určité nesrovnalosti v činnosti pořádkových orgánů. Tyto nesrovnalosti se vyskytují například při vyhodnocování některých druhů přestupků a jejich statistickém vykazování, což má za následek takzvaně "zkreslený" výsledek o skutečném počtu všech přestupků souvisejících s ochranou veřejného pořádku, ale i nesrovnalosti související s vyvozováním správní odpovědnosti za přestupky a jiné správní delikty související s porušením veřejného pořádku. Navrhoval bych, aby se vytvořil prostor pro zásadní legislativní úpravu zákona o obecní policii tak, aby se přizpůsobil současným požadavkům společnosti. Pro výkon policejní práce v oblasti veřejného pořádku je třeba při stanovení základních úkolů obecní policie přizpůsobit k nim oprávnění, které by poskytovaly srovnatelnou možnost působení na ochranu veřejného pořádku jako poskytují oprávnění příslušníků Policie při stejných situacích. Prioritou každého demokratického státu je zaručit bezpečnost a veřejný pořádek pro každodenní život občanů. Tento úkol se snaží plnit příslušné orgány preventivním a výchovným působením, při kterém je základem správná a včasná informovanost a připravenost.

 

V současnosti není úroveň ochrany veřejného pořádku zcela dostačující. Značný vliv na tuto úroveň má právní úprava veřejného pořádku a také pořádkových orgánů, s čímž souvisí také personální zabezpečení orgánů účastnících se ochrany veřejného pořádku. Důležité místo zastává právní vědomí obyvatelstva, které podmiňuje celková úroveň kultury ve společnosti. Je pravda, že dokonale propracovanému návrhu na zlepšení systému ochrany veřejného pořádku musí předcházet dlouhodobější proces analýz různých prvků ovlivňujících veřejný pořádek, také rozbor zahraničních systémů poskytujících veřejný pořádek zejména v zemích, kde mají orgány v této oblasti dlouhodobé zkušenosti a úprava veřejného pořádku je stabilizovaná, přesto jsem si dovolil v tomto směru poukázat na rámcové aspekty a prvky systému ochrany veřejného pořádku, které jsou podle mého názoru a zjištění hodné další racionalizace.

 

Na základě studia dostupných publikačních a legislativních zdrojů při zpracování uvedeného článku jsem identifikoval několik oblastí, které by bylo v nadcházejícím období nutné podrobit kritické analýze, a to tak v právní rovině se zaměřením na normotvornou oblast, tak v organizačně-právní rovině zaměřené na pořádkové orgány při výkonu konkrétních činností.

 

Veřejný pořádek je předmětem úpravy několika právních norem. Z nich mají významné postavení právní normy správního práva, především úprava relevantních přestupků a jiných správních deliktů například přestupky proti veřejnému pořádku, přestupky proti extremismu, přestupky proti občanskému soužití, přestupky na úseku ochrany nekuřáků a podobně, a také úprava úkolů a působnosti příslušných pořádkových orgánů, zejména Policie a Obecní policie. Významná je i úprava veřejného pořádku zahrnuta v právních normách trestního práva, i když obvyklá představa o rušení veřejného pořádku se přiklání k přestupkům proti veřejnému pořádku.

 

Obecná úprava ochrany veřejného pořádku, kterou obsahuje zákon o přestupcích je relativně dostačující. Zákonodárce však přistoupil rovněž k vymezení dalších skutkových podstat přestupků, které sice mají bezprostřední vztah k veřejnému pořádku, ale vztahem na specifika některých odvětví správy vyžadují přísnější nebo zvláštní právní režim. S takovým přístupem zákonodárce je možné se setkat například i v normách trestního práva, kdy trestní zákon kromě všeobecné skutkové podstaty podvodu upravuje i speciální skutkové podstaty podvodu v následujících paragrafech, jako například subvenční podvod, kapitálový podvod, úvěrový podvod a podobně. V takových případech platí zásada, že norma se speciální úpravou má přednost před normou s obecnou úpravou. Jinak řečeno, pod obecnou normou se subsumují takové protiprávní jednání, které není upraveno ve speciální normě (vztah subsidiarity).

 

S uvedeným přístupem při právní úpravě přestupků se spojují i určité nesrovnalosti v činnosti pořádkových orgánů. Nesrovnalosti se vyskytují například s vyhodnocováním některých druhů přestupků a jejich statistickým vykazováním, což má za následek takzvaně "zkreslený" výsledek o skutečném počtu všech přestupků souvisejících s ochranou veřejného pořádku (vykazují se pouze ty, které jsou přímo pojmenovány jako přestupky proti veřejnému pořádku).

 

V praxi totiž příslušné orgány nespojují například přestupky proti diváckému násilí, přestupky na úseku ochrany nekuřáků a některé skutkové podstaty přestupků proti občanskému soužití s veřejným pořádkem, i když v širším slova smyslu je lze zařadit mezi přestupky proti veřejnému pořádku. Tím jsem chtěl poukázat na nesoulad vyhodnocování přestupků v činnosti příslušných orgánů a skutečným stavem. Tento problém je samozřejmě možné částečně připsat i na vrub diverzifikované soustavy orgánů věcně příslušných na objasňování a projednávání výše uvedených přestupků, resp. jiných správních deliktů. V současnosti je proto náročné zjistit nejen informaci o souhrném počtu všech přestupků spáchaných v souvislosti s veřejným pořádkem, ale i přesný počet přestupků spáchaných proti veřejnému pořádku.

 

Možným řešením by bylo pro účely statistického vykazování zastřešit všechny přestupky souvisejícími s veřejným pořádkem, tedy takové, které sice spadají i pod zvláštní skutkovou podstatu, ale byly spáchány veřejně, na místech přístupných veřejnosti a podobně. Další nesrovnalosti, respektive přímo nedostatky lze identifikovat ve vyvozování správní odpovědnosti za přestupky a jiné správní delikty související s porušením veřejného pořádku. Často se v praxi stává, že příslušné orgány v důsledku různorodosti atomizované právní úpravy, nedokážou správně identifikovat o jaké protiprávní jednání jde, z čehož následně pramení nesprávná právní kvalifikace skutku a aplikace obecné právní normy namísto normy speciální. Relevance tohoto tvrzení potvrzují i závěry, které vyplynuly ze Zprávy o plnění úkolů vyplývajících z Koncepce boje proti diváckému násilí na léta 2013-2016 za rok 2015, kde se uvádí – cituji: "V souvislosti s aplikací zákona o ..sportovních akcích bylo zjištěno, že ze strany některých policistů dochází k chybnému posuzování protiprávního jednání, kde namísto ustanovení zákona o přestupcích měly být využity ustanovení zákona o ..sportovních akcích."  V takovém případě příslušný orgán uloží jinou výši sankce nebo jiný druh sankce jaký připouští zvláštní zákon. Například podle zákona č. 372/1990 Sb. o přestupcích, je možné za přestupky proti veřejnému pořádku podle § 47 uložit pokutu do výše maximálně do 500,- eur, zatímco podle zákona č. 1/2014 Sb. o organizování veřejných sportovních akcí a o změně některých zákonů, je možné za přestupky diváckého násilí podle § 26 uvedeného zákona uložit pokutu maximálně do výše 3.000,- eur.

 

Významným řešením ochrany veřejného pořádku by mohla být i úprava jednotlivých pořádkových orgánů, týkající se jejich působnosti a činnosti. Postavení prioritního pořádkového orgánu vzhledem k jeho úkolům, zastává v České i Slovenské republice Obecní policie.

 

Mezi základní úkoly státní Policie také patří ochrana veřejného pořádku, jenže Policie se "jen" spolupodílí na zajišťování ochrany veřejného pořádku, proto se řadí mezi orgány ochrany veřejného pořádku. Na druhé straně působnost této Policie je podstatně delší než působnost obecní policie, jejíž vznik umožnil až zákon z roku 1991 o obecní policii. Jejím vznikem nastal zajímavý stav v tom, že mezi základní úkoly jako ochrana veřejného pořádku příslušející státní Policii se dostala do působnosti i obecní policie, a také vyhledávání, objasňování a projednávání většiny přestupků spadajících pod působnost těchto orgánů je téměř stejné.

 

Výsledkem tohoto stavu je, že ve stejné oblasti kde působí Obecní policie, současně působí i státní Policie zejména služba pořádkové policie, ale i dopravní policie, přičemž mnohdy plní i identické úkoly. Při výše zmíněné analýze právní úpravy oprávnění, které mají tyto orgány k dispozici při plnění úkolů je zřejmé, že jsou značně rozdílné a oslabené ve vztahu k Obecní policii ve srovnání s oprávněními státní Policie. Jako příklad jejich rozdílného rozsahu kompetencí bych mohl uvést novelizaci zákona č. 8/2009 Sb. o silničním provozu, která zavedla objektivní odpovědnost majitele motorového vozidla za taxativně vyjmenování skutkové podstaty jiných správních deliktů na úseku silničního provozu, jejichž projednávání patří výlučně státní Policii.

 

Naopak, mnoho dalších správních deliktů, například porušení pravidel týkajících se porušením příkazových a zákazových dopravních značek v intravilánu obce řeší Obecní policie ve větším rozsahu oproti státní Policii.

 

V případě objektivní odpovědnosti je řešení takových přestupků Obecnou policií vyloučeno, protože technické prostředky Obecní policie například fotoaparát, videokamera, nejsou technické prostředky Policie. Vznikem a fungováním Obecní policie se ještě více přiblížil výkon policejní činnosti k občanům, a proto v oblastech, které jsou v působnosti Obecní policie by mohlo podle mého názoru nastat odsouvání působnosti Policie ve prospěch Obecní policie. Pokud k uvedenému kroku nedojde, byl by vznik obecních policií zpochybnitelný a dovolím si tvrdit, že až zbytečný, protože jediným výsledkem souběžného působení dvou policejních složek je zejména to, že se duálně spotřebovávají prostředky občanů na plnění stejných resp. obdobných úkolů.

 

V zemích jako Velká Británie nebo USA, kde fungují obecní policie, neexistuje takový duální stav. V jiných zemích Evropské unie se zavedenou policejní strukturou, kde působí výlučně jen státní Policie také takový duální stav neexistuje.

 

Kvůli duálnímu fungování policejních pořádkových orgánů je deficit finančního zabezpečení, který by se mohl odstranit, pokud by fungoval pouze jeden pořádkový orgán. Od nedostatečného finančního zabezpečení se odvíjí také nedostatečné personální zabezpečení, které se mimo jiné projevuje i pod hlavičkou spolupráce uvedených orgánů při zřizování společných hlídek. Uvedené znamená dobrou spolupráci těchto orgánů, ale také je důkazem zbytečné duality, kvůli které je obtížné plnit základní úkoly zejména v oblasti prevence.

 

Možným řešením, které je v současnosti těžko realizovatelné by podle názoru několika odborníků v této oblasti, mohl být vznik takzvané metropolitní policie, a to sloučením pořádkové Policie s obecními policiemi, přičemž by spadala pod působnost územní samosprávy, nad kterou by vykonával dohled stát a dokázala by pružněji reagovat na vzniklé situace v oblasti regionu. V případě takové situace by nebyla ukrácena menší města a obce, které dosud neměly obecní policii, protože už současný zákon o obecní policii dává možnost plnit úkoly obecní policie na smluvním základě i v jiných obcích.

 

Další možnosti zefektivnění práce pořádkových orgánů, zejména obecní policie při zachování jejich současného statusu vidím v takovém řešení, aby se vytvořil prostor pro zásadní legislativní úpravu zákona o obecní policii, tak aby se přizpůsobil současným požadavkům společnosti. Pro výkon policejní práce v oblasti veřejného pořádku je třeba při stanovení základních úkolů obecní policie přizpůsobit k nim oprávnění, které by poskytovaly srovnatelnou možnost působení na ochranu veřejného pořádku jako poskytují oprávnění příslušníků Policie při stejných situacích.

 

Závěrem předložené krátké právní úvahy je nutno uvést, že veřejný pořádek je nedílnou součástí našeho běžného života a s jeho nástrahami se setkáváme prakticky denně. Vymezení a zpracování pojmu veřejný pořádek je značně problematické vzhledem k dynamičnosti jeho obsahu a také různosti možných způsobů jeho porušování. Časté narušování veřejného pořádku a nárust kriminality vede občany k poklesu pocitu bezpečí. Dochází k hrubému a neukázněnému chování a bezohlednosti v mezilidských vztazích. V legislativní úpravě jde o velký počet právních předpisů rozebírající pojem veřejný pořádek. Jako neurčitý výraz veřejný pořádek představuje rozmanitost společensky důležitého dění a proto naplnění jeho obsahu je dostatečným důvodem pro zkoumání jeho podstaty.

 

 

 

 

 

 

Kurzy a programy

Vzory smluv

Seznam autorů

Seznam znalců

Věda a výzkum

Student

Právní rady

Citační index

Znalecké obory

Aktuality

Aktuality

Judikatura

Vzdělávání

Věda a výzkum

Věda a výzkum

Věda a výzkum

Vzdělávání

Vzdělávání